Kalendář událostí
září 2016
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2
Žádné události
Organizujeme
Členové : 27
Obsah : 25
Počet zobrazení článků : 43156

Historie včelaření

Wilhelm Bőlsche:

„Na světě jsou dvě největší záhady života, člověk a včely. Starší jsou včely.“

Včelařství – jedno z nejstarších odvětví živočišné výroby - se zabývá chovem včel. Jeho původním cílem byla produkce medu a vosku, časem přibyly další - pyl, mateří kašička, propolis (včelí tmel) a včelí jed. Teprve později byla doceněna opylovací činnost včel, která zajišťuje zvýšené výnosy ovoce a semen.

Včelařští historikové rozdělují celou epochu našeho včelařství do tří etap. První z nich charakterizuje včelaření lovecké – sběrné, které se pozvolna měnilo ve včelaření brtnické. Druhou etapu nazýváme včelařstvím domácím nebo také selským. Třetí etapu – období racionálního včelařství - jejíž začátek spadá přibližně do poloviny 18. století, lze označit jako etapu včelařství racionálního, poněvadž koncem 18. a v 19. století došlo především k objevům technického charakteru (např. dokonalejší úly, vynálezy rozběrného díla, úlových trámků, rámků, později rámků a mezistěn, medometu). 20. století přineslo především nové poznatky v oblasti biologie včely a včelstev, včelích nemocí a nákaz a v neposlední řadě také pokrokové způsoby ošetřování včelstev v moderních prostornějších úlových systémech.

Včely původně žily, shromažďovaly medné zásoby, rojily se a usazovaly v dutinách lesních stromů.

Brtník – lesní včelař, který se zabýval hledáním medu lesních včel v dutých stromech, přešel na svérázný způsob lesního včelaření – brtnictví. To spočívalo v udržování včel v uměle vydlabaných a udržovaných dutinách vzrostlých a stále živých stromů (brtí). Brtnictví, které přinesly ze své pravlasti do střední Evropy slovanské kmeny, začalo ve 2. polovině 16. století ustupovat chovu včel v úlech - medařství. Brtníci byli včelaři z povolání.

Prvotní domácí příbytek včel uměle zhotovený člověkem byl špalek vysoký nejméně 2 m. Vznikl odříznutím části stromu se včelím dílem a umístěním v blízkosti obydlí. Naproti tomu klát byl zhotovený z kratšího kmene, tvořil nepoškozenou rouru nahoře zakrytou prknem nebo plochým kamenem. Včelař (včelník, medař) v něm ošetřoval včelstvo shora nebo zespodu. Včelaření (medaření) v klátech se udrželo do vzniku rozběrného díla včel v polovině 19. stol. a nebylo pro poddané sedláky a chalupníky, na rozdíl od brtníků, hlavním zdrojem obživy.

Moderní racionální včelaření umožnily vynálezy rozběrného díla (včely staví plásty na jednotlivých trámcích, později na vnitřní části horní loučky zavěšeného rámku tak, že celé dílo lze rozebírat, jeden plást po druhém) a vynález medometu, které při vytáčení medu odstředivou silou zamezily ničení plástů.

Období racionálního včelaření zahájila vládní péče o chov včel v letech 1770-1775 a vedla až k založení moravské včelařské organizace (1854).

Historický význam pro rozvoj včelařství, hmotný prospěch včelařů a výživu obyvatelstva měl Včelařský patent pro Dolní Rakousy a Moravu vydaný 8.4.1775 císařovnou Marií Terezií: „Užitečnost včelařství, v němž mnohý přičinlivý poddaný nalezl čistý a jistý zdroj k zapravení dávek státu potřebných, pohnula naši zemskou mateřskou starostlivost, abychom tomuto důležitému odvětví hospodářskému věnovali zvláštní pozornost a podporu a v našich zemích postupně je zvelebovali a šířili.

Vysloveně tuto prohlašujeme, že každý sobě včely v jakémkoliv oblíbeném množství držet a živnost tu svobodně provozovati může, naproti tomu pak vrchnosti, úředníci aj., kteří by poddaným v chovu včel neb v obchodu s medem a voskem ta nejmenší protivenstva neb příkoří činili, mohou naši nejvyšší nemilost očekávati.“

S rozvojem včelařství, rostoucím počtem včelařů i přibýajjícími novými objevy si především pokrokoví včelaři stále naléhavěji uvědomovali nutnost založení včelařského spolku, příp. vydávání odborného časopisu. Protože v rakousko-uherské monarchii bylo spolčování českého živlu nežádoucí, trvalo více než 50 roků, než vynaložené úsilí přineslo výsledek a v Brně byla dne 24. listopadu 1854 založena první včelařská organizace - včelařský odbor  při Moravsko-slezské hospodářské společnosti vedle již dříve ustaveného odboru hedvábnického a pomologického. Od tohoto památného dne se datuje, jak uvádí historická literatura, „zlatá doba racionálního a organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku“.

Příčin, které ovlivnily založení tohoto odboru bylo několik, např. sjezd německých a rakouských včelařů ve Vídni (1853) spojený s výstavou včelařského  nářadí a přednáškami nebo výzva vlády, aby se učitelé ujali upadlého včelařství. Ti se tak stali, vedle kněží, hlavními nositeli včelařského pokroku na venkově. Rozhodující však byl vliv P. Cyrila Františka Nappa (1792-1867), opata starobrněnského kláštera, člena správní rady „Hospodářské společnosti“. Ten na zřízení včelařského odboru velmi naléhal. Za jeho přispění se v Brně vytvořila skupinka pokrokových včelařů  a přátel včelařství, kteří v čele se včelařem Janem Hausmannem vypracovali návrh stanov, tzv. „Regulativ odboru včelařského“. Stanovy byly představenstvem Hospodářské společnosti schváleny dne 6. prosince r. 1854.

Ihned po založení odboru započal první výbor, v jehož čele stál Jan Hausmann a posléze Jan Pátek, vyvíjet úsilí o povznesení včelařství nejen v Brně a okolí, ale i ve všech částech Moravy a Slezska. Bouřlivý rozmach odboru nastává však až po roce 1860, kdy se jeho jednatelem stává MUDr. František Xaver Živanský (1817-1873). Usadil se v Brně jako předčasně penzionovaný vojenský lékař. Pro včelařství jej získal Antonín Šebánek – zahradník v  Lužánkách. Po zvolení do výboru včelařského odboru se Živanský vrhl do práce s ohromným elánem a neutuchající energií. Stal se duší veškerého včelařského ruchu na Moravě. Výbor pravidelně vydával „Výroční zprávy jednatelské“, které měly vysokou odbornou úroveň. Živanský  mimo jiné přepracoval stanovy odboru a z důvodu finančního zabezpečení úkolů a činnosti odboru zavedl novinku v otázkách členství. Od té doby měl odbor nejen členy řádné – aktivní včelaře, ale také členy podporující, dopisující a čestné.

V roce 1864 byl Živanský zvolen starostou odboru. Provedl reorganizaci ve výboru - rozšířil jej na 10 členů a ustanovil správní radu, zavedl veřejně přístupné včelařské kurzy, které se těšily velké oblibě. K praktické výuce dal Živanský k dispozici svůj včelín, aby mohl být využíván k názorným ukázkám práce se včelami. Ve dvorním traktu svého domu v Brně (dnešní ulice Lidická, č.p. 69) nechal zřídit stolařskou dílnu na výrobu úlů (Moravských spolkových stojanů) a včelařských potřeb. Celý dílenský provoz byl v následujících letech velmi úspěšný a napomáhal rozvoji moravského včelařství.

Zásluhou vynikající řídící a organizátorské práce Živanského a celkového zlepšení činnosti si včelařský odbor získal velikou vážnost nejen u vedoucích činitelů „Hospodářské společnosti“, v celém regionu Moravy i v cizině. Počet členů se značně zvýšoval a v roce 1863 již dosáhl počtu 630 členů řádných a 46 členů podporujících, v roce 1868 to bylo celkem 1250 členů. Tímto počtem včelařský odbor postupně několikanásobně převyšoval členskou základnu mateřské společnosti, kterou tvořilo 800 členů. I z tohoto důvodu včelařský odbor začal usilovat v r. 1867 o osamostatnění. Zásluhou taktního a cílevědomého jednání F. X. Živanského se vše zdařilo. Představenstvo Hospodářské společnosti přijalo odůvodněné námitky a na schůzi svolané správní radou ukončil včelařský odbor 31. prosince 1868 svoji činnost  a ustavil se jako Samostatný spolek včelařů moravských. O tom, že nešlo o založení nového spolku, nýbrž jen o formální přeměnu názvu, svědčí skutečnost, že veškeré jmění odboru, ač mělo podle stanov připadnout Hospodářské společnosti, přešlo bezezbytku do základního majetku včelařského spolku.

Starostou byl opět zvolen MUDr. František Živanský, náměstky se stali Antonín Šebánek a František Maršovský, tajemníkem Alois Janeček. Osamostatněním spolku vzrostla důvěra a nadšení, rozšířila se ještě více aktivní spolková činnost. Samostatný spolek dosáhl značných subvencí a mohl úspěšně rozšiřovat nejen odborně osvětovou práci pořádáním schůzí, přednášek, kursů a kočovných sjezdů, ale také dopisovatelskou činnost a zvyšovat tak odbornou úroveň spolkového časopisu. Přednášky Živanského vydával spolek tiskem ve značném nákladu a včelařům je poskytoval zdarma. Výrobky zhotovené v rozšířeném stolařském provozu spolek rozděloval mezi členstvo zdarma nebo je prodával za režijní cenu. Je méně známé, že ve spolkové dílně, na jejíž provoz Živanský sám dohlížel, bylo od založení až do konce roku 1873, kdy Živanský zemřel, vyrobeno na 2110 ks úlů – spolkových moravských stojanů. Podle nich si včelaři vyráběli úly podomácku sami ve velkých počtech. Bylo vyrobeno také velké množství včelařského nářadí a různých pomůcek potřebných k provozu v drobných včelařských hospodářstvích.

K celkovému dokreslení rozsálé činnosti a aktivit včelařskéo odboru, resp. spolku, je zapotřebí zmínit ještě dvě významné události. První z nich spadá do roku 1865, kdy se odboru dostalo velké cti zorganizovat v Brně sjezd rakouských a německých včelařů. Tento sjezd je pro naše včelaře a včelaře v celém světě důležitý proto, že na něm předvedl člen odboru František Hruschka (1819-1888) medomet vlastní konstrukce: v němbylo k získání medu z plástů poprvé v historii včelařství použito odstředivé síly. Tímto vynálezem nabylo pohyblivé dílo, které se v oné době ve světě zavádělo, svého významu a vynález měl tak spolu s ostatními novinkami té doby významný vliv na rozvoj nejen našeho i světového včelařství.

Druhým významným úspěchem, kterému předcházela zdlouhavá jednání, bylo založení pravidelného měsíčníku. První číslo včelařského časopisu vychází dne 30. března 1867. Redigoval ho sám Živanský a sluší se dodat, že Včela Brněnská, později Včela Moravská, vydávaná ve dvou verzích, česky a německy, byla pro svoji vysokou odbornou úroveň nejvyhledávanějším včelařským časopisem nejen na Moravě, ale i mezi včelaři v celé střední Evropě. Dosáhnout vynikající úrovně časopisu bylo možné jen proto, že odbor měl řadu dopisujících členů, kteří přispívali vysoce odbornými články.

Další významnou osobností, která se výrazně zasloužila o povznesení včelařství na Moravě i jeho spolkového dění na evropskou úroveň, byl nesporně také mnich, později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně, Johan Gregor Mendel (1882-1884). Nejprve se v roce 1868 stává podporujícím členem spolku, od roku 1870 členem výboru a posléze i náměstkem předsedy. V roce 1871 staví v klášterní zahradě včelín pro 15 úlů. I když v roce 1873 uvolněné předsednické místo ve spolku  Mendel nepřijímá, v následujících letech se spolkového života aktivně zúčastňuje - přednáší na schůzích spolku, o jeho včelaření i poznatcích se včelaři dovídali zprostředkovaně ze zpráv ve Včele brněnské, v níž byly uveřejňovány referáty o schůzích představenstva spolku a odborných debatách na nich nebo autoři popisovali své návštěvy na Mendlově včelíně. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že své znalosti Mendel dával k dispozici včelařské veřejnosti. Projevem uznání jeho zásluh bylo jmenování čestným členem spolku včelařů (1877).

Mendelův včelín, dnes jako součást evropského kulturního dědictví a součást Mendelova muzea brněnské Masarykovy univerzity, byl od roku 2002 znovu postupně rekonstruován, osazen úly a má sloužit jako kulturně vzdělávací centrum, které by mělo informovat o Mendlově přínosu pro včelařství, životě včely medonosné, způsobech jejího chovu i o včelařské zájmové činnosti.

F. X. Živanský spolu s J. G. Mendlem byli jako vůdčí osobnosti včelařství na Moravě delegováni na sjezd rakouských a německých včelařů v Kielu (1871). Živanský zde v průběhu jednání navrhl založení mezinárodní  včelařské  organizace.

V r. 1873 se musel Živanský ze zdravotních důvodů vzdát veškeré spolkové činnosti. Předal proto řízení spolku dosavadnímu II. náměstkovi Františku Steiningerovi. V následujících letech se ve funkci starosty včelařského spolku vystřídali B. Habernek, F. Kment, J. Bachmann, od r. 1883 B. Korčian. Ten vybudoval a v r. 1886 včelařské veřejnosti předal první včelařský dům v rakouské říši se sídlem ve Vídeňské ulici v Brně.

Samostatný spolek včelařů moravských byl v roce 1898 přejmenován na Zemský ústřední spolek včelařský pro markrabství Moravské v Brně. V něm se dále, až do roku 1920, sdružovali včelaři z Brna a blízkého okolí a z celé Moravy. Činnost v něm však postupně ochabovala, tehdejší „obvodníci“ a okresní jednatelé konstituovaní ještě za doby Živanského, již na rozšířenou včelařskou činnost nestačili. Spolek neuspokojoval zájmy včelařů, ozývaly se hlasy volající po decentralizaci. První návrh v tomto směru podal Ludvík Doležal, učitel z Čáslavic u Třebíče, který v roce 1896 založil vedle již existujících spolků ve Frenštátě a Kyjově Krajinský včelařský spolek Pohoran pro západní Moravu. Následovalo zakládání dalších spolků, např. v Náměšti nad  Oslavou, Vyškově, Velké Bíteši, Hrotovicích, Bučovicích a jinde. Podle stanov Zemský ústřední spolek dále sdružoval ve svých řadách především členy přímé, tedy jednotlivce, avšak vedle nich již také tyto první nově vznikající tzv. pobočné spolky včelařské, kterých v krátké době bylo založeno přibližně 40.

V důsledku rychle rostoucího počtu nových i nových pobočných spolků narůstalo napětí mezi ústředním včelařským spolkem a spolky pobočnými, a to především v otázkách přímého členství a počtu zástupců v ústředním spolku. Konečný návrh na zrušení přímého členství jednotlivců byl projednán a schválen na schůzi Zemského ústředního spolku dne 22. dubna 1920. Tímto dnem vešla v platnost také změna dosavadního názvu a Zemský ústřední spolek včelařský pro markrabství Moravské na Zemské ústředí včelařských spolků pro Moravu, které podle nových stanov sdružovalo již jen místní včelařské spolky a přistoupilo za člena celostátního Svazu zemských ústředí v Praze.

Přímým členům bývalého ústředního spolku bylo, nyní již Zemským ústředím, navrženo a doporučeno, aby se rozešli do místních spolků podle svých bydlišť. Včelaři z Brna a blízkého okolí ve spolupráci s funkcionáři tehdejšího Ústředního spolku, především však s Ludvíkem Doležalem a Hugo Konšelem, projednali otázku založení místního včelařského spolku a na schůzi svolané středoškolským profesorem Ing. Ignátem Vališem byl dne 27. listopadu 1919 ustanoven pro brněnskou oblast Včelařský spolek v Brně. V jeho čele stál 7-členný výbor pod předsednictvím jmenovaného. Spolek se stal tichým nositelem tradic organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku. Díky tomu nepřerušil svoji činnost, nýbrž navázal na dosavadní dlouholeté tradice zasahující do období založení včelařského odboru v roce 1854. Kontinuita byla zachována, avšak novým uspořádáním a nevhodným jednáním Zemského ústředí pozbyl spolek veškeré své jmění, inventář a pomůcky. Musel proto začít znovu a to ponejvíce z dobrovolných darů svých členů. V roce 1920 měl spolek již 284 členů. V počátcích se výbor věnoval předvším organizační práci, pokrokové včelařské přednáškové činnosti a organizování včelařských kurzů. Postupně téměř veškeré síly orientoval spolek na budování chovatelské oplozovací stanice zřízené v Babicích nad Svitavou. Mezi členy byla v té době řada výkonných chovatelů matek, především Antonín Havlíček a František Palčík. Oba s kolektivem dalších obětavých včelařů věnovali mnoho úsilí tomu, aby babická stanice mohla být co nejdříve zpřístupněna včelařské veřejnosti. Slavnostní otevření proběhlo 5.7.1924. Od té doby plnila stanice svoje hlavní poslání - iniciativně organizovala a konala kurzy chovu matek, besedy a přednášky. Za svoji úspěšnou činnost byla hodnocena Zemským ústředím jako jedna z nejlepších na Moravě. Svůj primát si podržela po řadu let. Po založení Družiny přátel plemenného chovu v roce 1925 ji přihlásil brněnský spolek za člena této družiny.

Po dobu následujících deseti roků žil brněnský spolek spokojeným, radostným, ba přímo idylickým životem. Členové se scházeli schůzích a přednáškách, kde projednávali včelařské záležitosti, obstarávali cukr, léčiva a ostatní potřeby, pečovali o chod babické oplozovací stanice.

Po období klidu a úspěšné včelařské práce nastala však dlouhá doba sporů a bojů mezi brněnským spolkem a Zemským ústředím o přijímání nových členů, o přidělování nezdaněného cukru apod.

Důsledkem bylo značné oslabení brněnského spolku i celého moravského včelařství, které v roce 1935 skončilo vyloučením ze Zemského ústředí. Snahy o urovnání sporů mezi oběma stranami se  po dosti dlouhou dobu nesetkávaly s úspěchem. Zásluhou pražského ústředí se je podařilo urovnat přibližně v roce 1937. Definitivní tečku za nimi však učinilo teprve obsazení Československa Německem a II. světová válka. V době okupace se kronika brněnského spolku odmlčela. Zemské ústředí včelařských spolků na Moravě bylo v roce 1943 zrušeno a sloučeno se Svazem hospodářských zvířat jako Zemská skupina chovu včel.

Válečné období přečkalo naše včelařství bez vážnějších následků. Po něm nastal intenzivní včelařský ruch, který se v novém vnitrostátním uspořádání v obou moravských krajích počal úspěšně rozvíjet až do dnešní podoby.

Činnost brněnského spolku byla opětovně zahájena mimořádnou valnou hromadou 20. ledna 1946 již s novým předsedou - Františkem Válkou. Spolek měl v té době 228 členů. Do jeho čela byli v následujících letech zvolení dr. Karel Vaněk, později prof. Boleslav Tomšík. Další volby se konaly až v roce 1955. Předsedou byl tehdy zvolen Bedřich Rasocha, jednatelem Alex Měrský, kterého po dvou letech v roce 1957 vystřídal Bedřich Kračmer. Tato dvojice pak velmi úspěšně spolu s výborem vedla brněnské včelaře po dobu více jak patnácti let. Ve volbách v roce 1971 převzal funkci předsedy MVDr. Karel Neuman. Bedřich Rasocha zůstává ve výboru jako jeho čestný předseda.

V prvních poválečných letech byl v Brně jen jeden včelařský spolek. Teprve v květnu roku 1950 došlo k rajonizaci a od té doby brněnský spolek, Základní organizace ČSV Brno-město,  sdružoval především včelaře bydlící převážně ve vnitřním městě - v Černých Polích, Husovicích, Komárově, Jundrově a Kohoutovicích. Naopak samostatné spolky vznikly v Králově Poli, Židenicích, Maloměřicích, Líšni a Bohunicích, později také v Žabovřeskách a Jehnicích. V důsledku tohoto nového uspořádání se počet členů snížil asi o jednu třetinu. Stav členské základny se však v průběhu let zvyšoval a posléze se ustálil na počtu asi 220 členů. Výrazný úbytek členů a tím i pokles početního stavu včelstev nastal v 90. letech v náváznosti na změny ve společensko-politickém uspořádání v našem státě. Velice se snížila i aktivní činnost ústředních včelařských orgánů, což mělo značný negativní dopad na aktivitu funkcionářů v základních organizacích ČSV.

Dnes jsou brněnští včelaři sdruženi v základních organizacích Bohunice, Brno-město, Jehnice, Královo Pole, Líšeň, Maloměřice, Židenice a Žabovřesky. Mají dohromady  288 členů s 3500 včelstvy a spadají pod Okresní organizaci Českého svazu včelařů Brno-město, o.s. Kontakty na představitele (funkcionáře) jednotlivých ZO najdete na těchto stránkách v sekci kontakty.

Stručný přehled dějin organizovaného včelařství v Brně a jeho okolí byl zpracován s použitím níže uvedených zdrojů informací. Předpokládáme, že v hledání dalších budeme pokračovat a předkládanou stať na základě nově získaných poznatků doplňovat. Jsme si vědomi  toho že je zapotřebí zhodnotit a doplnit především aktivity brněnských včelařů za poslední léta, kdy dochází k celkovému oživení včelařství, stoupá zájem o ně mezi veřejností, daří se podchycovat především školní mládež a studenty. Přibývá včelařů i včelstev.

Budeme samozřejmě vděční a rádi přijmeme jakékoliv připomínky a doplňky ostatních včelařů, jejich příznivců i pamětníků.

 

PRAMENY, použitá literatura

BERÁNEK Vladimír, 1973: Vývoj racionálního včelaření na Moravě a ve Slezsku I. Vlastivědný věstník moravský, 25:257-266

BERÁNEK Vladimír, 2003: Když plásty tekly medem. MK Benešov

BERÁNEK Vladimír, 2004: 150 let organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku. Včelařství 2004/1-12

KRAČMER Bedřich, MORAVEC Jan, 1984: Z dějin Základní organizace ČSV Brno město. Jubilejní včelařský sborník, 18-20. ZO ČSV Brno město, Brno

PTÁČEK Vladimír, 2004: Mendel a moravské včelařství. 150 let organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku. Jubilejní včelařský sborník: 29-31. OV ČSV Brno-město, Brno

SKŘIVÁNEK Josef, 1984: 130 let organizovaného včelařství na Moravě. Jubilejní včelařský sborník: 8-17. ZO ČSV Brno-město, Brno

SKŘIVÁNEK Josef, 2004: 150 let organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku. Jubilejní včelařský sborník: 9-16. OV ČSV Brno-město, Brno

Aktualizováno (Úterý, 13 Březen 2012 23:27)

 

Okresní organizace Českého svazu včelařů Brno-město