Historie včelařství - OOCSV

Včelařství – jedno z nejstarších odvětví živočišné  výroby - se zabývá chovem včel. Jeho původním cílem byla produkce medu a  vosku, časem přibyly další - pyl, mateří kašička, propolis (včelí tmel)  a včelí jed. Teprve později byla doceněna opylovací činnost včel, která  zajišťuje zvýšené výnosy ovoce a semen.

Včelařští historikové rozdělují celou epochu našeho včelařství do tří  etap. První z nich charakterizuje včelaření lovecké – sběrné, které se  pozvolna měnilo ve včelaření brtnické. Druhou etapu nazýváme včelařstvím  domácím nebo také selským. Třetí etapu – období racionálního včelařství  - jejíž začátek spadá přibližně do poloviny 18. století, lze označit  jako etapu včelařství racionálního, poněvadž koncem 18. a v 19. století  došlo především k objevům technického charakteru (např. dokonalejší úly,  vynálezy rozběrného díla, úlových trámků, rámků, později rámků a  mezistěn, medometu). 20. století přineslo především nové poznatky  v oblasti biologie včely a včelstev, včelích nemocí a nákaz a  v neposlední řadě také pokrokové způsoby ošetřování včelstev v moderních  prostornějších úlových systémech.

Včely původně žily, shromažďovaly medné zásoby, rojily se a usazovaly v dutinách lesních stromů.

Brtník – lesní včelař, který se zabýval hledáním medu lesních včel  v dutých stromech, přešel na svérázný způsob lesního včelaření – brtnictví.  To spočívalo v udržování včel v uměle vydlabaných a udržovaných  dutinách vzrostlých a stále živých stromů (brtí). Brtnictví, které  přinesly ze své pravlasti do střední Evropy slovanské kmeny, začalo ve  2. polovině 16. století ustupovat chovu včel v úlech - medařství. Brtníci byli včelaři z povolání.

Prvotní domácí příbytek včel uměle zhotovený člověkem byl špalek vysoký nejméně 2 m. Vznikl odříznutím části stromu se včelím dílem a umístěním v blízkosti obydlí. Naproti tomu klát byl zhotovený z kratšího kmene, tvořil nepoškozenou rouru nahoře zakrytou prknem nebo plochým kamenem. Včelař  (včelník, medař) v něm ošetřoval včelstvo shora nebo zespodu. Včelaření  (medaření) v klátech se udrželo do vzniku rozběrného díla včel  v polovině 19. stol. a nebylo pro poddané sedláky a chalupníky, na  rozdíl od brtníků, hlavním zdrojem obživy.

Moderní racionální včelaření umožnily vynálezy  rozběrného díla (včely staví plásty na jednotlivých trámcích, později na  vnitřní části horní loučky zavěšeného rámku tak, že celé dílo lze  rozebírat, jeden plást po druhém) a vynález medometu, které při vytáčení  medu odstředivou silou zamezily ničení plástů.

Období racionálního včelaření zahájila vládní péče o chov včel v letech 1770-1775 a vedla až k založení moravské včelařské organizace (1854).

Historický význam pro rozvoj včelařství, hmotný prospěch včelařů a výživu obyvatelstva měl Včelařský patent pro Dolní Rakousy a Moravu vydaný 8.4.1775 císařovnou Marií Terezií: „Užitečnost  včelařství, v němž mnohý přičinlivý poddaný nalezl čistý a jistý zdroj  k zapravení dávek státu potřebných, pohnula naši zemskou mateřskou  starostlivost, abychom tomuto důležitému odvětví hospodářskému věnovali  zvláštní pozornost a podporu a v našich zemích postupně je zvelebovali a  šířili.

S rozvojem včelařství, rostoucím počtem včelařů i přibýajjícími  novými objevy si především pokrokoví včelaři stále naléhavěji  uvědomovali nutnost založení včelařského spolku, příp. vydávání  odborného časopisu. Protože v rakousko-uherské monarchii bylo spolčování  českého živlu nežádoucí, trvalo více než 50 roků, než vynaložené úsilí  přineslo výsledek a v Brně byla dne 24. listopadu 1854 založena první včelařská organizace - včelařský odbor  při Moravsko-slezské hospodářské společnosti  vedle již dříve ustaveného odboru hedvábnického a pomologického. Od  tohoto památného dne se datuje, jak uvádí historická literatura, „zlatá  doba racionálního a organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku“.

Příčin, které ovlivnily založení tohoto odboru bylo  několik, např. sjezd německých a rakouských včelařů ve Vídni (1853)  spojený s výstavou včelařského  nářadí a přednáškami nebo výzva vlády,  aby se učitelé ujali upadlého včelařství. Ti se tak stali, vedle kněží,  hlavními nositeli včelařského pokroku na venkově. Rozhodující však byl  vliv P. Cyrila Františka Nappa (1792-1867), opata starobrněnského  kláštera, člena správní rady „Hospodářské společnosti“. Ten na zřízení  včelařského odboru velmi naléhal. Za jeho přispění se v Brně vytvořila  skupinka pokrokových včelařů  a přátel včelařství, kteří v čele  se včelařem Janem Hausmannem vypracovali návrh stanov, tzv. „Regulativ  odboru včelařského“. Stanovy byly představenstvem Hospodářské  společnosti schváleny dne 6. prosince r. 1854.

Ihned po založení odboru započal první výbor, v jehož čele stál Jan  Hausmann a posléze Jan Pátek, vyvíjet úsilí o povznesení včelařství  nejen v Brně a okolí, ale i ve všech částech Moravy a Slezska. Bouřlivý  rozmach odboru nastává však až po roce 1860, kdy se jeho jednatelem  stává MUDr. František Xaver Živanský (1817-1873). Usadil se v Brně jako  předčasně penzionovaný vojenský lékař. Pro včelařství jej získal Antonín  Šebánek – zahradník v  Lužánkách. Po zvolení do výboru včelařského  odboru se Živanský vrhl do práce s ohromným elánem a neutuchající  energií. Stal se duší veškerého včelařského ruchu na Moravě. Výbor  pravidelně vydával „Výroční zprávy jednatelské“, které měly vysokou  odbornou úroveň. Živanský  mimo jiné přepracoval stanovy odboru a  z důvodu finančního zabezpečení úkolů a činnosti odboru zavedl novinku  v otázkách členství. Od té doby měl odbor nejen členy řádné – aktivní  včelaře, ale také členy podporující, dopisující a čestné.

V roce 1864 byl Živanský zvolen starostou odboru. Provedl  reorganizaci ve výboru - rozšířil jej na 10 členů a ustanovil správní  radu, zavedl veřejně přístupné včelařské kurzy, které se těšily velké  oblibě. K praktické výuce dal Živanský k dispozici svůj včelín, aby mohl  být využíván k názorným ukázkám práce se včelami. Ve dvorním traktu  svého domu v Brně (dnešní ulice Lidická, č.p. 69) nechal zřídit  stolařskou dílnu na výrobu úlů (Moravských spolkových stojanů) a  včelařských potřeb. Celý dílenský provoz byl v následujících letech  velmi úspěšný a napomáhal rozvoji moravského včelařství.

Zásluhou vynikající řídící a organizátorské práce Živanského a  celkového zlepšení činnosti si včelařský odbor získal velikou vážnost  nejen u vedoucích činitelů „Hospodářské společnosti“, v celém regionu  Moravy i v cizině. Počet členů se značně zvýšoval a v roce 1863 již  dosáhl počtu 630 členů řádných a 46 členů podporujících, v roce 1868 to  bylo celkem 1250 členů. Tímto počtem včelařský odbor postupně  několikanásobně převyšoval členskou základnu mateřské společnosti,  kterou tvořilo 800 členů. I z tohoto důvodu včelařský odbor začal  usilovat v r. 1867 o osamostatnění. Zásluhou taktního a cílevědomého  jednání F. X. Živanského se vše zdařilo. Představenstvo Hospodářské  společnosti přijalo odůvodněné námitky a na schůzi svolané správní radou  ukončil včelařský odbor 31. prosince 1868 svoji činnost  a ustavil se jako Samostatný spolek včelařů moravských.  O tom, že nešlo o založení nového spolku, nýbrž jen o formální přeměnu  názvu, svědčí skutečnost, že veškeré jmění odboru, ač mělo podle stanov  připadnout Hospodářské společnosti, přešlo bezezbytku do základního  majetku včelařského spolku.

Starostou byl opět zvolen MUDr. František Živanský, náměstky se stali  Antonín Šebánek a František Maršovský, tajemníkem Alois Janeček.  Osamostatněním spolku vzrostla důvěra a nadšení, rozšířila se ještě více  aktivní spolková činnost. Samostatný spolek dosáhl značných subvencí a  mohl úspěšně rozšiřovat nejen odborně osvětovou práci pořádáním schůzí,  přednášek, kursů a kočovných sjezdů, ale také dopisovatelskou činnost a  zvyšovat tak odbornou úroveň spolkového časopisu. Přednášky Živanského  vydával spolek tiskem ve značném nákladu a včelařům je poskytoval  zdarma. Výrobky zhotovené v rozšířeném stolařském provozu spolek  rozděloval mezi členstvo zdarma nebo je prodával za režijní cenu. Je  méně známé, že ve spolkové dílně, na jejíž provoz Živanský sám dohlížel,  bylo od založení až do konce roku 1873, kdy Živanský zemřel, vyrobeno  na 2110 ks úlů – spolkových moravských stojanů. Podle nich si včelaři  vyráběli úly podomácku sami ve velkých počtech. Bylo vyrobeno také velké  množství včelařského nářadí a různých pomůcek potřebných k provozu  v drobných včelařských hospodářstvích.

K celkovému dokreslení rozsálé činnosti a aktivit  včelařskéo odboru, resp. spolku, je zapotřebí zmínit ještě dvě významné  události. První z nich spadá do roku 1865, kdy se odboru dostalo velké  cti zorganizovat v Brně sjezd rakouských a německých včelařů. Tento  sjezd je pro naše včelaře a včelaře v celém světě důležitý proto, že na  něm předvedl člen odboru František Hruschka (1819-1888) medomet vlastní  konstrukce: v němbylo k získání medu z plástů poprvé v historii  včelařství použito odstředivé síly. Tímto vynálezem nabylo pohyblivé  dílo, které se v oné době ve světě zavádělo, svého významu a vynález měl  tak spolu s ostatními novinkami té doby významný vliv na rozvoj nejen  našeho i světového včelařství.

Druhým významným úspěchem, kterému předcházela zdlouhavá  jednání, bylo založení pravidelného měsíčníku. První číslo včelařského  časopisu vychází dne 30. března 1867. Redigoval ho sám Živanský a sluší se dodat, že Včela Brněnská, později Včela Moravská,  vydávaná ve dvou verzích, česky a německy, byla pro svoji vysokou  odbornou úroveň nejvyhledávanějším včelařským časopisem nejen na Moravě,  ale i mezi včelaři v celé střední Evropě. Dosáhnout vynikající úrovně  časopisu bylo možné jen proto, že odbor měl řadu dopisujících členů,  kteří přispívali vysoce odbornými články.

Další významnou osobností, která se výrazně zasloužila o povznesení  včelařství na Moravě i jeho spolkového dění na evropskou úroveň, byl  nesporně také mnich, později opat augustiniánského kláštera na Starém  Brně, Johan Gregor Mendel (1882-1884). Nejprve se v roce 1868 stává  podporujícím členem spolku, od roku 1870 členem výboru a posléze i  náměstkem předsedy. V roce 1871 staví v klášterní zahradě včelín pro 15  úlů. I když v roce 1873 uvolněné předsednické místo ve spolku  Mendel  nepřijímá, v následujících letech se spolkového života aktivně  zúčastňuje - přednáší na schůzích spolku, o jeho včelaření i poznatcích  se včelaři dovídali zprostředkovaně ze zpráv ve Včele brněnské, v níž  byly uveřejňovány referáty o schůzích představenstva spolku a odborných  debatách na nich nebo autoři popisovali své návštěvy na Mendlově  včelíně. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že své znalosti Mendel dával  k dispozici včelařské veřejnosti. Projevem uznání jeho zásluh bylo  jmenování čestným členem spolku včelařů (1877).

Mendelův včelín, dnes jako součást evropského kulturního dědictví a  součást Mendelova muzea brněnské Masarykovy univerzity, byl od roku 2002  znovu postupně rekonstruován, osazen úly a má sloužit jako kulturně  vzdělávací centrum, které by mělo informovat o Mendlově přínosu pro  včelařství, životě včely medonosné, způsobech jejího chovu i o včelařské  zájmové činnosti.

F. X. Živanský spolu s J. G. Mendlem byli jako vůdčí osobnosti  včelařství na Moravě delegováni na sjezd rakouských a německých včelařů  v Kielu (1871). Živanský zde v průběhu jednání navrhl založení  mezinárodní  včelařské  organizace.

V r. 1873 se musel Živanský ze zdravotních důvodů vzdát veškeré  spolkové činnosti. Předal proto řízení spolku dosavadnímu II. náměstkovi  Františku Steiningerovi. V následujících letech se ve funkci starosty  včelařského spolku vystřídali B. Habernek, F. Kment, J. Bachmann, od r.  1883 B. Korčian. Ten vybudoval a v r. 1886 včelařské veřejnosti předal  první včelařský dům v rakouské říši se sídlem ve Vídeňské ulici v Brně.

Samostatný spolek včelařů moravských byl v roce 1898 přejmenován na Zemský ústřední spolek včelařský pro markrabství Moravské v Brně.  V něm se dále, až do roku 1920, sdružovali včelaři z Brna a blízkého  okolí a z celé Moravy. Činnost v něm však postupně ochabovala, tehdejší  „obvodníci“ a okresní jednatelé konstituovaní ještě za doby Živanského,  již na rozšířenou včelařskou činnost nestačili. Spolek neuspokojoval  zájmy včelařů, ozývaly se hlasy volající po decentralizaci. První návrh  v tomto směru podal Ludvík Doležal, učitel z Čáslavic u Třebíče, který  v roce 1896 založil vedle již existujících spolků ve Frenštátě a Kyjově  Krajinský včelařský spolek Pohoran pro západní Moravu. Následovalo  zakládání dalších spolků, např. v Náměšti nad  Oslavou, Vyškově, Velké  Bíteši, Hrotovicích, Bučovicích a jinde. Podle stanov Zemský ústřední  spolek dále sdružoval ve svých řadách především členy přímé, tedy  jednotlivce, avšak vedle nich již také tyto první nově vznikající tzv. pobočné spolky včelařské, kterých v krátké době bylo založeno přibližně 40.

V důsledku rychle rostoucího počtu nových i nových pobočných spolků  narůstalo napětí mezi ústředním včelařským spolkem a spolky pobočnými, a  to především v otázkách přímého členství a počtu zástupců v ústředním  spolku. Konečný návrh na zrušení přímého členství jednotlivců byl  projednán a schválen na schůzi Zemského ústředního spolku dne 22. dubna 1920. Tímto dnem vešla v platnost také změna dosavadního názvu a Zemský ústřední spolek včelařský pro markrabství Moravské na Zemské ústředí včelařských spolků pro Moravu,  které podle nových stanov sdružovalo již jen místní včelařské spolky a  přistoupilo za člena celostátního Svazu zemských ústředí v Praze.

Přímým členům bývalého ústředního spolku bylo, nyní již Zemským ústředím, navrženo a doporučeno, aby se rozešli do místních spolků  podle svých bydlišť. Včelaři z Brna a blízkého okolí ve spolupráci  s funkcionáři tehdejšího Ústředního spolku, především však s Ludvíkem  Doležalem a Hugo Konšelem, projednali otázku založení místního  včelařského spolku a na schůzi svolané středoškolským profesorem Ing.  Ignátem Vališem byl dne 27. listopadu 1919 ustanoven pro brněnskou oblast Včelařský spolek v Brně. V jeho čele stál 7-členný výbor pod předsednictvím jmenovaného. Spolek se stal tichým nositelem tradic organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku.  Díky tomu nepřerušil svoji činnost, nýbrž navázal na dosavadní  dlouholeté tradice zasahující do období založení včelařského odboru  v roce 1854. Kontinuita byla zachována, avšak novým uspořádáním a  nevhodným jednáním Zemského ústředí pozbyl spolek veškeré své jmění,  inventář a pomůcky. Musel proto začít znovu a to ponejvíce  z dobrovolných darů svých členů. V roce 1920 měl spolek již 284 členů.  V počátcích se výbor věnoval předvším organizační práci, pokrokové  včelařské přednáškové činnosti a organizování včelařských kurzů.  Postupně téměř veškeré síly orientoval spolek na budování chovatelské  oplozovací stanice zřízené v Babicích nad Svitavou. Mezi členy byla v té  době řada výkonných chovatelů matek, především Antonín Havlíček a  František Palčík. Oba s kolektivem dalších obětavých včelařů věnovali  mnoho úsilí tomu, aby babická stanice mohla být co nejdříve zpřístupněna  včelařské veřejnosti. Slavnostní otevření proběhlo 5.7.1924. Od té doby  plnila stanice svoje hlavní poslání - iniciativně organizovala a konala  kurzy chovu matek, besedy a přednášky. Za svoji úspěšnou činnost byla  hodnocena Zemským ústředím jako jedna z nejlepších na Moravě. Svůj  primát si podržela po řadu let. Po založení Družiny přátel plemenného  chovu v roce 1925 ji přihlásil brněnský spolek za člena této družiny.

Po dobu následujících deseti roků žil brněnský spolek spokojeným,  radostným, ba přímo idylickým životem. Členové se scházeli schůzích a  přednáškách, kde projednávali včelařské záležitosti, obstarávali cukr,  léčiva a ostatní potřeby, pečovali o chod babické oplozovací stanice.

Po období klidu a úspěšné včelařské práce nastala však dlouhá doba  sporů a bojů mezi brněnským spolkem a Zemským ústředím o přijímání  nových členů, o přidělování nezdaněného cukru apod.

Důsledkem bylo značné oslabení brněnského spolku i celého moravského  včelařství, které v roce 1935 skončilo vyloučením ze Zemského ústředí.  Snahy o urovnání sporů mezi oběma stranami se  po dosti dlouhou dobu  nesetkávaly s úspěchem. Zásluhou pražského ústředí se je podařilo  urovnat přibližně v roce 1937. Definitivní tečku za nimi však učinilo  teprve obsazení Československa Německem a II. světová válka. V době  okupace se kronika brněnského spolku odmlčela. Zemské ústředí  včelařských spolků na Moravě bylo v roce 1943 zrušeno a sloučeno se  Svazem hospodářských zvířat jako Zemská skupina chovu včel.

Válečné období přečkalo naše včelařství bez vážnějších následků. Po  něm nastal intenzivní včelařský ruch, který se v novém vnitrostátním  uspořádání v obou moravských krajích počal úspěšně rozvíjet až do dnešní  podoby.

Činnost brněnského spolku byla opětovně zahájena mimořádnou valnou  hromadou 20. ledna 1946 již s novým předsedou - Františkem Válkou.  Spolek měl v té době 228 členů. Do jeho čela byli v následujících letech  zvolení dr. Karel Vaněk, později prof. Boleslav Tomšík. Další volby se  konaly až v roce 1955. Předsedou byl tehdy zvolen Bedřich Rasocha,  jednatelem Alex Měrský, kterého po dvou letech v roce 1957 vystřídal  Bedřich Kračmer. Tato dvojice pak velmi úspěšně spolu s výborem vedla  brněnské včelaře po dobu více jak patnácti let. Ve volbách v roce 1971  převzal funkci předsedy MVDr. Karel Neuman. Bedřich Rasocha zůstává ve  výboru jako jeho čestný předseda.

V prvních poválečných letech byl v Brně jen jeden včelařský spolek.  Teprve v květnu roku 1950 došlo k rajonizaci a od té doby brněnský  spolek, Základní organizace ČSV Brno-město,  sdružoval především včelaře  bydlící převážně ve vnitřním městě - v Černých Polích, Husovicích,  Komárově, Jundrově a Kohoutovicích. Naopak samostatné spolky vznikly  v Králově Poli, Židenicích, Maloměřicích, Líšni a Bohunicích, později  také v Žabovřeskách a Jehnicích. V důsledku tohoto nového uspořádání se  počet členů snížil asi o jednu třetinu. Stav členské základny se však  v průběhu let zvyšoval a posléze se ustálil na počtu asi 220 členů.  Výrazný úbytek členů a tím i pokles početního stavu včelstev nastal v  90. letech v náváznosti na změny ve společensko-politickém uspořádání  v našem státě. Velice se snížila i aktivní činnost ústředních  včelařských orgánů, což mělo značný negativní dopad na aktivitu  funkcionářů v základních organizacích ČSV.

Dnes jsou brněnští včelaři sdruženi v základních organizacích Bohunice,  Brno-město, Jehnice, Královo Pole, Líšeň, Maloměřice, Židenice a  Žabovřesky. Mají dohromady  288 členů s 3500 včelstvy a spadají pod Okresní organizaci Českého svazu včelařů Brno-město, z.s. Kontakty na představitele (funkcionáře) jednotlivých ZO najdete na těchto stránkách v sekci kontakty.

Stručný přehled dějin organizovaného včelařství v Brně a  jeho okolí byl zpracován s použitím níže uvedených zdrojů informací.  Předpokládáme, že v hledání dalších budeme pokračovat a předkládanou  stať na základě nově získaných poznatků doplňovat. Jsme si vědomi  toho  že je zapotřebí zhodnotit a doplnit především aktivity brněnských  včelařů za poslední léta, kdy dochází k celkovému oživení včelařství,  stoupá zájem o ně mezi veřejností, daří se podchycovat především školní  mládež a studenty. Přibývá včelařů i včelstev.

Budeme samozřejmě vděční a rádi přijmeme jakékoliv připomínky a doplňky ostatních včelařů, jejich příznivců i pamětníků.

BERÁNEK Vladimír, 1973: Vývoj racionálního včelaření na Moravě a ve Slezsku I. Vlastivědný věstník moravský, 25:257-266

BERÁNEK Vladimír, 2003: Když plásty tekly medem. MK Benešov

BERÁNEK Vladimír, 2004: 150 let organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku. Včelařství 2004/1-12

KRAČMER Bedřich, MORAVEC Jan, 1984: Z dějin Základní organizace ČSV  Brno město. Jubilejní včelařský sborník, 18-20. ZO ČSV Brno město, Brno

PTÁČEK Vladimír, 2004: Mendel a moravské včelařství. 150 let  organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku. Jubilejní včelařský  sborník: 29-31. OV ČSV Brno-město, Brno

SKŘIVÁNEK Josef, 1984: 130 let organizovaného včelařství na Moravě. Jubilejní včelařský sborník: 8-17. ZO ČSV Brno-město, Brno

SKŘIVÁNEK Josef, 2004: 150 let organizovaného včelařství na Moravě a  ve Slezsku. Jubilejní včelařský sborník: 9-16. OV ČSV Brno-město, Brno