Kočování - OOCSV

Český svaz včelařů
Okresní organizace Brno-město
Pokud na tomto obrázku vidíte včelu, jste u nás správně!
Přejít na obsah

Kočování

Ostatní
Je známo, že se včelami kočovalo již ve starém Egyptě, když  se převážely včely po řece Nilu za snůškou . Podle ponoru loďky  se  sledovaly snůškové přírůstky. Obecně rozumíme termínem kočování se  včelstvy jejich přesun (různými způsoby) za účelem využití snůšky na  další lokalitě. Včelstva se převážela například na slámě na povozech  tažených koňmi, později na traktorových vlečkách, nákladních vozech, ale  i po železnici. Vesměs se jednalo o jednotlivé úly. Dnes se kočuje  převážně na paletách s 4 - 10 úly umístěnými v jedné nebo dvou řadách na  paletě. Celá ocelová paleta se nadzvedne, vozidlo nebo vozík se podsune  pod paletu, ta se spustí a jede se. Ve Spojených státech amerických,  kde se kočuje na vzdálenosti tisíců kilometrů, převážejí úly na  zasíťovaných kamionech.
Fenoménem doby let 60-80tých minulého století se u nás staly tzv.  kočovné vozy. Tento způsob kočování byl typický zvláště pro tehdejší  Československou republiku.
Podnětem k hromadnému rozvoji kočování byla výzva brněnského  redaktora - včelaře př. Františka Krejčího pod heslem „Včely na kola“.  Bouřlivému nástupu kočování napomáhala v těchto letech i státní  legislativa, která doporučovala zemědělským podnikům - JZD proplácet  úhradu za kočování, a to 60,- Kčs za 1 včelstvo u řepky a 120,- Kčs u  jetelů. Taktéž státní lesy měly nařízeny umožnit umisťování kočovných  včelstev na lesních pozemcích.

O masovém rozvoji kočování hovoří dnes už neuvěřitelná čísla. Tak  například v roce 1980 uvádí př. Rasocha, že v Jihomoravském kraji bylo  asi 1000 kočovných vozů. V Severomoravském kraji jen o něco méně. Na  Slovensku byla situace obdobná jako na Moravě. V Čechách bylo kočovných  vozů méně. Jako funkcionáři Českého svazu včelařů jsme prováděli  přednášky na různých setkáních zemědělců, kde se hovořilo o významu  opylovací činnosti včel a uváděly se procenta zvýšených semenných  výnosů. Nutno podotknout, že mnohdy se využívalo i politických tlaků na  uzavírání opylovacích smluv, neboť ne všude byl k této záležitosti  kladný přístup. Šlo o peníze.
Většina kočovných vozů byla v té době stavěna včelaři svépomocně.  Některé vozy postavilo i včelařské a bednářské družstvo v Praci.
Včelařské vozy – maringotky získaly oblíbení zejména proto, že vše  bylo při práci se včelami po ruce a bylo to pod střechou. Předpisy pro  přesuny po veřejných komunikacích nebyly tak přísné a navíc ministerstvo  vydávalo pro určité časové období dokonce zvláštní výjimky pro přesuny  včel.
V Brně v 60 – 80 tých letech minulého století kočovalo kolem 40  včelařů. Jezdili jsme do osmi okolních okresů, ale i do Jeseníků .  Olomoučtí včelaři zase na akát na Krumlovsko. V jedné sezóně se jelo   např. po ovocných stromech na řepku na Bítešsko, dále  na akát na  Krumlovsko nebo Znojemsko, les Nové Město n.M, vojtěška Pohořelicko a  ještě červený jetel Bítešsko. Celkem asi 500 km. Samozřejmě ne vždy byla  využita snůška na novém stanovišti , a to z různých důvodů (pozdní  příjezd, nepřízeň počásí, nemedovalo to apod.).

Organizací kočování byli pověřeni tzv.kočovní referenti jednotlivých  okresních výborů ČSV. Největší boje bývaly u řepky – tehdy se ještě  nepěstovala na takových plochách jako dnes. Jako kočovný referent jsem s  pomocí důvěrníků před rozkvětem objel všechny lány řepky v okr.  Brno-město (ZD Tuřany a Státní statek), vybrali jsme stanoviště a   označili cedulkou se jménem kočovníka. Toto rozdělení bylo kupodivu  včelaři téměř 100% respektováno. Nebylo výjimkou, že u lánu řepky stálo  10 -15 vozů.
Dnes je to s kočováním výrazně slabší. Kočují zejména profesionální  včelaři, ti drobní pouze sporadicky. Například v Brně kočují v současné  době 3 – 4 kočovníci. Příčin je několik. Je to podstatně složitější  legislativa pro převoz po veřejných komunikacích, zdražení pohonných  hmot, složitější nákazová situace a s tím spojené veterinární předpisy,  zastaralé kočovné vozy, ale i nové nástavkové metody včelaření.
Osobně vidím budoucnost v převážení včelstev na paletách. V drobném  provedení za osobní vozy pro malovčelaře nebo velké palety za terénní  vozy pro profesionály. K takovému provozu je potom nutné přizpůsobit i  drobnou zvedací a dopravní techniku.

Co je dnes nutno vyřídit ke kočování.
1.  Vyšetření zimní měli na MVP s negativním výsledkem (vzorek zaslat do 31.12. předchozího roku)
2.  Vyšetření zimní měli na varoázu s výsledkem méně než 3 roztoče na 1 včelstvo (vzorek zaslat do 15.2.)
3.  Nahlásit na veterinární správu kočovný plán (termín 31.3.)
4.  Povolení majitele pozemku na němž chci umístit včelstva
5.  Osvědčení veterinární správy příslušné k místu zimoviště
6.  Povolení veterinární správy kraje, do kterého chci kočovat (jen při kočování mimo kraj zimoviště)
7.  Nahlásit příjezd a odjezd na obecním úřadě kočovného stanoviště
Obecně nutno znát nákazovou situaci lokality, kam chci kočovat. Pozor zejména na mor včelího plodu.
 
Zpracoval: Ing.Jan Nehyba (2012)
Návrat na obsah